Jacek modely

Při stavbě leptané stavebnice lokomotivy T 444.0 od firmy DK – model  jsem si začal lámat hlavu s tím, jaký pojezd použít vzhledem k minimálnímu prostoru v lokomotivní skříni. Místa je tu ve srovnání s epoxidovým odlitkem podstatně více, problém ale je s krajními nápravami, které podle výkresu mají trochu přesahovat přes čela kapot a tím nad nimi není volné místo pro šneky. Rozhodl jsem se tedy pro stavbu vlastního pojezdu s použitím náhradních dílů z lokomotivy V 100 firmy Tillig, čímž odpadl problém se šneky.

V následující tabulce uvádím potřebné náhradní díly. Ceny se při každé objednávce liší o pár korun. Asi to záleží na aktuálním kurzu koruny.

K rámu: Mnozí modeláři namítnou, že je zbytečné utrácet skoro 250 Kč, že by si rám vyrobili z kuprextitu. Má to ovšem své pro a proti:

+ téměř nulová pořizovací cena

– příliš nízká hmotnost kuprextitu, nutno dále řešit balast

– nesrovnatelně vyšší pracnost, otvory pro podvozky musí být přesné

– rám musí mít okolo podvozků určitou tloušťku, atd.

Dalších argumentů by se určitě našla řada, ale pořád mi vychází výhodnější obětovat 250 Kč a jedno odpoledne práce, než v průběhu stavby řešit problémy s nízkou hmotností nebo chodem podvozků, o čase ani nemluvě.

U objednávaného rámu pozor, je potřeba objednat rám k. č. 205507 !!! U lokomotivy V 100 existují dvě varianty: první má na bocích kryty a druhá verze je bez krytů, podobně jako u nás řada T 466.2 a T 448.0. My použijeme tu druhou verzi, protože budeme muset rám zúžit a ulehčíme si tak práci, viz níže.

Poznámka

Zhruba od roku 2005 je v nabídce firmy Tillig lokomotiva V100 v provedení START. Vzhledem k ceně 1300 – 1500 Kč je levnější použít přímo tento model na přestavbu, náhradní díly jsou dražší. Od roku 2010 nabízí DK-model mosazný rám vyřezávaný laserem, který je přímo určený ke stavbě pojezdu z dílu lokomotivy V100

FÁZE Č. 1 ÚPRAVA RÁMU

Lokomotiva řady V100 má stejnou vzdálenost otočných čepů jako obě řady Karkulek, ale také např. T 457.0. Aby nám však rám do lokomotivy vešel musíme ho upravit. Čela se musí uřezat, stejně tak je nutné odfrézovat rám po délce. Pokud máme správný rám (viz odstavec výše) budeme frézovat v podstatě jen část ochozu, který je tenký. U první verze rámu bychom museli odstranit materiál o tloušťce okolo 2 x 2 mm, což by bylo poněkud náročnější a při ručním pilování prakticky nekonečné. Ale jde to pochopitelně taky. Rozměry upraveného rámu zde záměrně neuvádím, protože jsou u obou řad odlišné a navíc rám budeme i po odfrézování tak dlouho přibrušovat až do lokomotivy perfektně zapadne.

Bližší vysvětlivky jsou přímo na obrázcích

Ke druhému obrázku: Při frézování středové části musíme dát pozor, aby rám v těchto místech nepraskl, což se mi taky u prvního pojezdu stalo. Není nutno zoufat, stačí obě poloviny rámu podlepit čtvercem z PVC tabulky. Odlomené části přilepíme na jejich původní místo. I při použití toho nejlevnějšího vteřinového lepidla je to dostatečně pevné. Takto se dá pojezd navíc použít i pro jiné řady lokomotiv, když vzdálenost podvozků změníme.

Ke třetímu obrázku: Na stavebnici lokomotivy musíme odfrézovat téměř vše co může být kratší. Na první místě je to rám, který bude přesahovat boční stěny skříně jen o minimum (prakticky o cín, který to drží pohromadě), dále části nádrže, které zúžíme po obvodě téměř o 1 mm a dále musíme odstranit také části budky, které přesahují dovnitř modelu. Ty sice rámu pojezdu vadit nebudou, ale kolidovaly by s motorem a setrvačníkem.

U rámu pro T 444.0,1 musíme dále na spodku rámu odfrézovat výstupky u otvorů pro podvozky (viz obrázky). Tyto výstupky slouží k tomu, aby se jeden podvozek mohl vychýlit i do stran, zatímco druhý je vždy ve vodorovné poloze. Tím je zaručen neustálý dotyk všech kol lokomotivy s kolejnicemi i na nekvalitních (křivých) kolejích. Výstupky musíme odstranit, aby lokomotiva měla nárazníky ve správné výšce. Bez této úpravy by byl pojezd moc vysoký. Pro T 457.0 ovšem toto neplatí.

Co jsme ovšem ubrali, musíme na druhé straně zase nastavit. Z PVC tabulky nebo jiného vhodného materiálu nalepíme pásky o šířce ubraného materiálu na místa, o které se opírá převodovka podvozku. Bez této úpravy by podvozky měly velkou svislou vůli. Podvozek i s převodovkou po těchto úpravách bude vlastně v rámu položen asi o 1 mm výše.

FÁZE Č. 2 SESTAVENÍ PODVOZKŮ

Vlastní sestavení podvozku zde ani nebudu popisovat, je to víc než jednoduché. Zmíním se jen o upravě spodní části (Drehgestellverkleidung). Ostrým skalpelem odřízneme původní masky, jemným pilníkem začístíme místa po řezech a nalepíme masky ze stavebnice. Je vhodnější je oddělit od středové části, která je spojuje a nalepit je samostatně. Středová část totiž drží masky asi o 1 mm níže a musela by se upravit (zkrátit, zohýbat).

FÁZE Č. 3 UMÍSTĚNÍ MOTORU A SESTAVENÍ POJEZDU

Poslední fází stavby bude konečná montáž všech částí pojezdu a elektroinstalace. Nejprve upravíme držák motoru (Motorhalter). Zasuneme ho do rámu a odfrézujeme přesahující krajní části tak, že bude “lícovat” s rámem. Tento díl nemusíme nutně objednávat, dá se samozřejmě vyrobit z tabulek PVC, nebo jiného materiálu. Ale vzhledem k ceně dílu asi 15 Kč je “rychlejší” upravit originál.

Nakonec ještě rám a spodky podvozků nastříkáme příslušnými barvami a pak už nic nebude bránit sestavení všech dílů. Motor uložíme na jeho místo, do rámu zasuneme podvozky a “zavážeme” zaklapnutím převodovek s kardany.

Poslední prací bude elektroinstalace. U modelu V 100 a prakticky všech nových tilligáckých lokomotiv je nad motorem plošný spoj, ke kterému jsou připájeny vývody od podvozků i motoru. To se ale u T 444.0 nedá použít, není tam místo. U T 444.1 by teoreticky bylo víc místa po odfrézování horní části kabiny, ale to jsem nezkoušel. U T 457.0 by se destička plošného spoje určitě vešla.

Čili nejjednodušší způsob je propojit vodiče podvozků s příslušným vývodem motorku tenkým ohebným vodičem. Pojezd vyzkoušíme a jestli jezdí, natřeme v místech pájení vodičů barvou kvůli izolaci a můžeme nasadit skříň lokomotivy. Tu musíme ovšem taky z vnitřní strany natřít.

Pokud jsme vše zvládli, máme provozní Karkulku. Zbývá povrchová úprava. A návod jak na to je zde.

Díly jsem si objednal prostřednictvím pana Kresty z Bohumína. Rovněž se dají objednat přes Deltax – Všestary, nebo BDDP – Pečky (ceny BDDP Pečky jsou ale poněkud vyšší). Nesrovnatelně levnější by bylo koupit díly přímo v Německu, ale většina lidí takovou možnost asi nemá.

Závěrem jen podotknu, že model s takovým pojezdem je sice o něco dražší, ale jízdní vlastnosti, tažná síla a dojezd  jsou prakticky stejné jako u továrního modelu.

Dalším krokem k dokonalosti může být vestavba osvětlení a digitalizace. S umístěním dekodéru nebudeme mít problémy – pod motorem (v nádrži) je dostatek místa. Osvětlení už bude hodinářská záležitost. Ale o tom zas někdy příště v dalších návodech.

Petr Smutek