Jacek modely

Na stránkách http://www.hekttor.biz se dá objednat stavebnice vozu Balm a BFalm. Jsou to prakticky nepostradatelná vozidla, která by neměla chybět na žádném kolejišti, ať už znázorňuje lokálku nebo hlavní trať. Mnozí modeláři ale mají v případě této stavebnice obavy z ohýbání čel. Proto jsem zpracoval tento návod. Nebudu zde popisovat celý postup od A do Z, to je podrobně popsáno v návodu výrobce. Zaměřím se na konkrétní fáze stavby a možná odlišná řešení.

stavebnice

Sletování skříně není tak složité jak se může zdát. Nejdřív naohýbáme díly skříně a nástupních plošin. Plošiny nejprve sletujeme v rozích a pak je vletujeme do skříně. Osvědčilo se mi po zasunutí plošin na správné místo protáhnout spodními otvory pro madla strunu. Tím budou dveře plošiny držet ve správné poloze. Pak na každou stranu skříně přiložíme dřevěnou destičku nebo podobný materiál, který neodvádí teplo. Destičkami můžeme skříň pevně chytit a plošinu pohodlně přiletovat, aniž by hrozilo, že se pohne. Stejným způsobem vletujeme druhou plošinu. Při veškerém letování uvnitř skříně se snažíme, aby se cín nedostal do úrovně oken. Pak by se muselo řešit jeho odstranění kvůli vlepení okenních rámů.

Dna plošin doporučuji odstranit, stačí párkrát ohnout tam a zpět. Otvor v nich měl patrně sloužit k budoucímu přišroubování pojezdu, ale protože díly tvoří skoro celou podlahu, znemožní případné natření vnitřku plošin při natírání interiéru. A hlavně velmi znesnadní zasklení dveří.

Tip

– K ohýbání dlouhých dílů používám u všech leptů klempířské kleště – tzv. komínovky (druhý obrázek) Mají širší a také delší čelisti než obyčejné kombinačky. Ty jsou zase vhodné pro ohýbání menších dílů.

– Na letování používám dvě obyčejné pistolové trafopáječky. Jednu s krátkým očkem, druhou s normálním.

– Když cín nechce “chytnout”, pomůže pájecí kyselina a nebo povrch pájeného místa rozrušíme ostrým předmětem, třeba hrotem pilníku.

– Malé díly lepíme na sletovanou skříň sekundovým lepidlem. Ideální je gelové lepidlo.

Nyní přijde na řadu ona “obávaná” fáze stavby, ohýbání čel. Výrobce nabízí pro tento účel speciální kopyto. To není pro vlastní ohýbání nezbytně nutné, pokud už má člověk zkušenosti s lepty, ale je to výborná pomůcka pro dotvarování čel. Můj postup je tento: Nejdřív kleštěmi naohýbám díl čela do přibližného tvaru. Potom jej nad plamenem vyžhavím, tím ztratí materiál dílu svoji pružnost a je připravený k dotvarování kopytem. Použití je jasné z obrázků. Po vyjmutí z kopyta je tak jako tak nutné mírně upravit kraje dílu, aby byly přibližně rovnoměrné s boky skříně.

Nejsložitější část výroby přijde teprve teď, přiletujeme obě čela ke skříni. Hodila by se nějaká třetí ruka, nejlépe azbestová. Skříň položíme na bok na rovnou podložku, opět nejlépe dřevěnou, aby neodváděla teplo. Vezmeme čelo a přiložíme ho ke skříni do správné polohy. Poté nějakým nástrojem (na fotce tenký pilník) přitlačíme bok skříně k podložce, aby zároveň držela čelo. Nyní můžeme čelo bez potíží přiletovat. Teď musíme letovat i kolem okna u stropu, cín se pak kvůli zasklení přibrousí. Pro přiletování čela na druhé straně můžeme použít stejný způsob. V případě, že čelo není naprosto přesně ohnuté (pruží a nedá se přidržet jako na druhém obrázku), použijeme k přidržení obou dílů kleště. Pak díly spájíme k sobě. Není to zrovna snadné, protože kovové kleště odvádějí teplo a nemůžeme hrotem páječky “jezdit” po dílech delší dobu, aby se neroztavil cín na druhé straně. Pomůže opět poškrábání nebo naleptání pájených ploch. Po přiletování obou stran čela už zbývá jen přiletovat čelo ke stropu. Čelo zapřeme o nějakou překážku (používám zase dřevěnou destičku upnutou ve svěráku) a přiletujeme. Kdyby se snad roztavil cín u bočních oken a díl se odchlípl, nic se neděje. Přitlačíme jej stejným způsobem k destičce a spoj opravíme.

Nyní je skříň hotová.

Další prací je zaoblení spodních částí čel. Celou tuto partii nejdříve rozrušíme jemným pilníkem a poté pokryjeme souvislou “kupou” cínu, přičemž jím nešetříme. Cín musí zacelit všechny spáry nutné pro ohnutí čela. Pak budeme pilníkem postupně cín ubírat až na plech, dokud nedosáhneme správného hladkého tvaru. Pokud cín na některých místech špatně chytil a při broušení vypadl, celý postup na tomto místě opakujeme.

Pokračovat budeme přiletováním schůdků. Skříň položíme na bok a přiložíme naohýbané schůdky na správné místo. Kapičkou cínu je přichytíme ke skříni a pak zkontrolujeme jejich polohu. Nesedí-li přesně, můžeme je opatrně upravit. Teprve potom schůdky přiletujeme normálním množstvím cínu, nejprve na opačné (dosud nepocínované) straně a pak i na místě té kapičky.

Střechu přilepíme gelovým sekundovým lepidlem. Styčné plochy poškrábáme ostrým předmětem pro dokonalé přilnutí a po přiložení střechy a přesném usazení model zatížíme na obou koncích a necháme dokonale proschnout. Pak budeme muset střechu v čelních partiích přibrousit, aby přesně navazovala na skříň. Je totiž pro jistotu o trošku delší.

Dosazení zbývajících detailů už popisovat nebudu, je to celkem jasné z návodu výrobce. V další části návodu se budu věnovat uchycení podvozků, spřáhel a možnému odlišnému provedení světel.

V další části návodu se budu věnovat uchycení podvozků, spřáhel a zpracování světel.

Začneme světly. U prvních stavebnic byly dodávány průhledné odlitky, které se měly vlepit do otvorů. U modelu s funkčním koncovým osvětlením by ale mohl nastat problém s prosvítáním i skrz nátěr, proto jsem se rozhodl světla vyrobit z nýtků nebo trubiček. Práce s nýtky je poměrně jednoduchá, mají na jednom konci širší okraj, díky kterému nepropadnou otvorem. Před letováním okraj přistřihneme tak, aby nýtek lépe pasoval do otvoru – kvůli šikmému čelu. Pak do nýtku strčíme špendlík, jehož hlavička (příp. zahnutý konec) zůstane uvnitř. Toto prostrčíme otvorem v čele vozu a špendlík zabodneme do dřevěné podložky. Tím si můžeme nýtek zafixovat v požadované poloze a pohodlně přiletovat. Špendlík poté vytáhneme.

Letování trubičky je poněkud složitější, nemá totiž žádný okraj, takže ji nelze v otvoru nijak přidržet. Pomůžeme si jejím naříznutím do kříže a roztřepením okrajů. Přiletování provedeme stejným způsobem jako u nýtků.

Výsledek bude vypadat takto. Vlevo Balm s nýtky, vpravo M 240.0 s trubičkami většího průměru. Hotová světla  pilníkem přibrousíme na normální délku. Uvnitř skříně odfrézujeme přebytečný cín, stačí jej zarovnat pro umístění LED diod. Nakonec ještě očistíme vnitřek nýtků, či trubiček od zbytků cínu “hlazením” vrtačky s vrtákem menšího průměru.

Další věc, kterou budu u Balmu popisovat, je uchycení podvozků. Můžeme to provést podle návodu výrobce, ale já jsem se rozhodl pro svůj osvědčený systém tzv. trojbodového uchycení. Na podvozky jsem nalepil z tabulkek PVC trámky, na kterých bude vůz sedět. Uprostřed jsou otvory pro šroubky, kterými budou podvozky připevněny k rámu. Jeden podvozek je “nosný”, má trámek po celé šířce, aby neměl žádný boční výkyv. Druhý podvozek má naopak trámek jen kolem čepu, aby měl výkyv do všech stran. Toto je výhodné pokud uvažujeme vůz s funkčním osvětlením. Tento podvozek totiž kopíruje nerovnosti kolejnic a tím je zajištěný výborný odběr proudu. Díky připevnění šroubky můžeme v budoucnu podvozky vyvázat, např. kvůli vestavbě toho osvětlení, montáži sběračů, atd.

Uchycení spřáhel je snadné. Na prvním obrázku je vidět přilepené klasické spřáhlo, které je rovněž v nabídce výrobce Balmu.

Na obrázcích níže je nové spřáhlo Tillig. Zatím se nevyrábí žádné univerzální podvozkové spřáhlo, takže jsem použil typ pro lokomotivy NOHAB, k. č. 08847. Ze spřáhla odstřihneme držák a z pásku plechu naohýbáme nový, který pak přilepíme na podvozek stejně jako u klasického spřáhla. Úskalím nového spřáhla je nutnost dodržet přesnou výšku. Pokud přesně nesedí, spřáhla se špatně svěšují nebo nejdou rozvěsit.

Pár slov ke stavebnici M 240.0

Stavebnice motorového vozu je téměř shodná s přípojnými vozy, při jejím letování ale musíme dopředu myslet na pár odlišností:

– Před zkompletováním stavebnice bychom už měli mít pojezd, podle kterého upravíme velikost přepážek. Je jednodušší v nich vystřihnout otvory ještě před vletováním do skříně, než je pak pracně frézovat.

– jestli uvažujeme funkční osvětlení dálkových reflektorů, opět musím vystřihnout otvory pro snadné umístění LED diod ještě před přiletováním čel. Reflektor ve střeše pak opatrně navrtáme a vyfrézujeme (velmi opatrně) stejný prostor jako ve stropě.

Petr Smutek