Jacek modely

První konstrukcí chladícího vozu v poválečném Československu je čtyřnápravový strojně chlazený vůz Laz, typ 37 z Vagónky Tatra Smíchov, n.p. dodaný v roce 1951 v počtu 24 vozů. Stavebnici tohoto vozu z leptaného plechu prodává firma Cekul (DK-model) a v následujícím článku popíšu jeho stavbu.
 

 

O předloze vozu se lze dočíst na stránkách Parostroj v katalogu nákladních vozů nebo v tomto samostatném článku

 

Stavebnice obsahuje dva lepty, na jednom je vlastní vůz, na druhém podvozky. Dále veliký obtisk a návod.

 

Stavba není složitá, začneme letováním přepážek k vnitřním dílům bočnic

 

Poté přiletujeme i druhou bočnici.

 

Do dolní části skříně přijdou napříč dva plíšky s otvorem. Na tyto otvory přiletujeme matičky, pomocí kterých pak sešroubujeme skříň s pojezdem. Aby se mi matičky během letování nepohly, přilepil jsem je nejdříve sekundovým lepidlem a následně pokapal pájecí kyselinou. Přiletování pak šlo velmi snadno.

 

Nyní přiletujeme vnější bočnice. Je dobré si je uchytit třeba kolíčky na prádlo a postupně proletovat v místech otvorů vnitřních bočnic.

 

Na závěr vytvarujeme střechu a přiletujeme ke skříni. Tady záleží hodně na přesnosti. Střechu jsem naohýbal záměrně nepatrně více (do většího oblouku), pak jsem proti ní na podložce přitlačil skříň a v nejvyšším bodu oblouku čel, v místě zámečku,  jsem střechu přichytil kapkami cínu. Je třeba dát pozor, aby se střecha nepohnula, pokud je ve správné poloze, stačí ji po obvodě přiletovat ke skříni. Díky tomu většímu zahnutí střecha po stranách dokonale doléhala ke skříni a dala se přiletovat bez žádného přitlačování, apod.

 

Skříň je hotová a můžeme se věnovat pojezdu. Naohýbáme rám vozu a postupně připájíme plošinky na čelech, stupačky, baterie. Trpělivostí se musíme obrnit při letování malých stupaček pod čely rámu.

 

Zde hotové celky skříně a rámu. Zbývají ještě podvozky. Ty jsem neletoval, ale lepil sekundovým lepidlem

 

Teď už můžeme přistoupit k nástřiku

 

Když jsem pak chtěl k rámu přišroubovat podvozky, narazil jsem na drobný problém. Mezi rám a podvozek je nutné dát nějakou podložku, aby vůz stál ve správné výšce a zároveň podvozky měly dostatečně volný pohyb do stran. Podložky jsem vyrobil z tabulky PVC. Na jedné straně je dlouhá v celé šířce rámu, na druhé straně jen v místě šroubku. Vůz tak na podvozcích bude sedět klasicky ve třech bodech, jeden podvozek bude držet skříň ve svislé poloze, druhý podvozek bude kopírovat nerovnosti tratě, takže všechna kola se stále dotýkají kolejnic.

 

 

Po nastříkání budeme aplikovat obtisk, ten je řešený jako celek pro každou bočnici, obstříhl jsem jen část kde jsou na skříni žaluzie a okna. Při usazovaní jsem skříň pořádně namočil, aby s obtiskem šlo hýbat. Po usazení a srovnání jsem to nechal vyschnout. Obtisk byl v místech dveří samozřejmě krabatý a celá plocha se leskla. Na obtisk jsem opatrně nanesl Hypersol od Agamy, je to vypínací roztok a u takových ploch dokáže doslova zázraky, celý obtisk dokonale přilnul ke skříni a to i na dveřích. Pouze na některých místech zůstaly bubliny nebo nepřilnutá místa. Nařízl jsem je skalpelem a opět namočil Hypersolem.

Je nutné s tím ale pracovat opatrně, tato vodička je dost agresivní, u některých modelů mi začala rozežírat obtisk, zvlášť při silnějším namočení nebo opakovaném tahu štětcem.

Po doplnění ostatních malých nápisů a detailů jsem vůz přestříkal matným bezbarvým lakem. Po zasklení oken stačí nalepit podlahu strojovny a skříň přišroubovat k pojezdu.

Na aršíku s obtisky jsou ještě nápisy pro podvozek a skříně baterií, bohužel v černé barvě místo bílé.

 

Spřáhla jsem řešil kinematikami Peho, instalaci ani nebudu popisovat, stačí je nalepit na rám vozu. Na čela jsem dosadil ještě madla a do otvorů imitace zásuvek a lamp. Na střechu pak ještě výfuk, možná by měl být větší, ale kromě fotografie v úvodu článku žádné podklady nemám. Jen dodám, že ani jeden z dílů není součástí stavebnice.

 

Petr Smutek