Jacek modely

Když jsem před 2 roky psal recenzi na model motorového vozu 842 v TT, zmínil jsem v závěru článek o možných úpravách. Došlo však na to až teď a některé věci jsem s odstupem času řešil jinak.

Ukázalo se mimochodem, že recenze nějaký smysl mají. Ať už to bylo článkem nebo následnou veřejnou debatou, většinu popsaných nedostatků hned následující série modelů neměla.

Tento článek nemá za cíl zlehčovat zbytečné chyby výrobce, popíšu svou vlastní úpravu pro inspiraci jiným modelářům.
Nic z toho se také nedá nikde koupit ani objednat.

Vzhled

V recenzi jsem nejvíc kritizoval značné prosvítání světla kolem oken. Jak jsem u druhého vozu zjistil, výlisek kastle je přímo červený a barvou je stříknutý jen krémový pruh a střecha. V okolí oken tak není nic, co by bránilo prosvítání kastle i při nejnižším jasu diod. Vzhledem k plánovaným úpravám byl toto zanedbatelný problém. U další série byl tento nedostatek opraven.
V každém modelu s osvětlením kladu důraz i na správné barvy v interiéru, když tam svítíme, mělo by to taky reálně vypadat. Navíc to má zásadní vliv na barvu světla.

Vlevo je model bez úpravy, kastle je uvnitř červená stejně jako výlisky sedadel

U všech modelů natírám vnitřní stěny skříní bílou barvou, u tohoto modelu bylo nezbytné nejdřív použít černou a potom bílou. Skutečná 842 má obložení tuším krémové se žlutými plochami, ale osvětlení modelu má teple bílé diody, takže by to ve výsledku mělo s přimhouženýma očima víceméně odpovídat. Jistě, lepší by byly studeně bílé diody, ale jejich výměna je mimo mé schopnosti.

Dalším zmíněným nedostatkem byla nesprávná barva rámečků oken, které jsem pracně přetíral pastelovou barvou. Druhá série už měla rámečky šedé.

V každém případě je vhodné u oken natřít i jejich okolí barvou, eliminuje se tím prosvítání světla z boku.
Také je dobré natřít stejnými barvami vnitřní hrany oken ve výlisku kastle. Okna v oddílech jsou oproti reálu malá, takto se na pohled aspoň trochu opticky zvětší.

Dál jsem pokračoval střechou. První série modelů měla hranu střechy stříknutou o jeden prolis výše, opět u druhé opraveno. Ale stejně jsem chtěl vozy upravit podle reálných fotografií. Z výroby byla střecha v barvě pastelové šedi, později při dílenských opravách se střechy a pojezd stříkaly šedohnědou.
Po patinaci již model nevypadá tak hračkovitě.

Zde druhý model, který jsem zcela zcela zbavil nástřiku, resp. bílého pruhu a potisku a tím jsem zjistil, že výlisek je skutečně červený.

Model měl také zajímavou výrobní vadu, na jednom boku chyběly tabulky a piktogramy, na druhém bylo vše dvakrát. Nutno podotknout, že prodejce ochotně nabídl reklamaci, ale měl jsem v plánu stejně přestříkání.

Červená je RAL3001. MTB u motorových a přípojných vozů často používá předpisový odstín 3003, avšak modely s přesnými odstíny obvykle vypadají o dost tmavší než reálné vozidlo.

Osvětlení

HO verze s dekodérem plux22 má funkce osvětlení v plném rozsahu, v TT jsme omezeni konektorem plux16 a to se výrobce s prominutím vykašlal na samostatné svícení dálkových světel už u krokodýlů 850 a tento nedostatek kopíruje u 842 i dalších modelů. Místo opravy je někde na diskuzním fóru návod jak desku upravit s využitím výstupů SUSI.
Osvětlení jsem chtěl rozšířit zejména o stanoviště a v tomto případě to už chce jiné řešení, plux16 už další výstupy nemá.

Z destičky cuprextitu jsem si vyrobil velmi primitivní DPS. Dvě teple bílé diody a dva rezistory s hodnotou 30k. Na DPS modelu jsou pomocné destičky, ke kterým je vše připojené. Rezistory pro dálková světla mají hodnotu 1k

Použil jsem funkční dekodér Zimo MX681. Tyto dekodéry mají simulovaný výstup pro motor, což znamená, že umí rozjezdem zhasnout výstup a zastavením rožnout. Při nastavení hodnoty CV4 o fous větší než v „hlavním“ dekodéru se navíc dá dosáhnout zpoždění, vlak zastaví a až pak si strojvedoucí posvítí na jízdní řád.
Volné výstupy funkčního dekodéru jsem použil na zmíněná dálková světla. Oproti úpravě DPS to má jednu výhodu, diody svítí plným napětím oproti 5V přes SUSI.
Dálková světla jsou na výstupech F0f a F0r (bílý a žlutý drát), kabiny na FA1 a FA2 (zelený, hnědý drát)

Nastavení funkčního dekodéru
CV1 – 6, 57 – stejně jako u zvukového dekodéru
CV33=0
CV34=0
CV35=0
CV36=131
CV39=131
CV61=97
CV125=1
CV126=2
CV127=61
CV127=62

Pro stanoviště je možné snížit jas v CV60, aby se nesnížil i dálkovým světlům, nastaví se CV114=3

První model jsem takto upravil ještě před psaním recenze.

U druhého mi to trvalo dva roky. Několik tvůrců i prodejců slíbilo různé DPS. Od Balmů a krokodýlů až po 842. Rozhodl jsem se tedy chvilku počkat. Sliby jsou však k ničemu. Někteří to vzdali po zjištění, že stejnou věc chystá někdo další, jiní na to prostě nemají čas. A po dvou letech člověk zjistí, že co si nevyrobí sám, to nemá. Nakonec se spokojí i kompromisy😊

Řešení se dvěma dekodéry přináší několik problémů, se kterými je třeba počítat. Při programování se musí myslet na to, že se vše zapíše do obou dekodérů. Dají se tak bezpečně upravovat jen základní CV, adresa, rychlosti, zrychlení, zpomalení. Pro úpravy ve světlech je nezbytné jeden dekodér odpojit. Velká potíž konkrétně pro mě byla nemožnost nahrát zvuky nebo firmware bez rozebírání modelu. Proto jsem oba modely později vybavil ještě posuvným vypínačem, kterým se dá odpojit funkční dekodér.

Pod podlahou vozu bylo dost místa, které jsem využil pro připojení powerpacku složeného ze dvou kondenzátorů, tlumivky a rezistoru. Prostor mezi bednami se dá využít k dovážení olovem.

U obou vozů jsem upravil rozložení, do podlahy v nástupním oddílu jsem vyfrézoval otvor a do něj vlepil reproduktor s vyšší ozvučnicí. Funkční dekodér jsem přilepil oboustrannou páskou na něj.

Zvuk

Při ozvučování různých modelů jsem si nemohl nevšimnout rozdílu ve zvuku podle umístění reproduktoru. U 842 nebo M 275.1 v HO jsem dal reproduktor pod podlahu, zvuk je krásně výrazný a „kovový“. Oproti tomu u stejného vozu v TT je místo pro reproduktor jen v nástupním oddíle a stejný zvuk je po nasazení kastle silně utlumený a nevýrazný. Je to věc, se kterou je nutné u každého modelu experimentovat a neexistuje žádný univerzální návod. Např. u hektorů nebo kocourů Tillig je reproduktor v uzavřené kastli bez otvorů a zvuk je vynikající, krásně hluboký a výrazný. U MTB je tomu přesně naopak, zvuk je hodně přidušený. Ukázky takového zvuku jsou zde:

reproduktor uvnitř

reproduktor venku

 
Dnes existují také ozvučnice pro každý model od různých výrobců, ale ne vždy je to ideální řešení. Zkrátka u MTB musí zvuk hrát ven.

Fotogalerie

Video

Petr Smutek